Někdy dostanu zakázku, kde první pohled do administrace e-shopu vyvolá hned dvě věci najednou: pochopení a chuť se do toho okamžitě pustit, ale hned na to nějaká zadní brzda, která si říká, super, to mě bude bavit, ale dej si pozor. A hned si představím ten děsivý scénář, co se může stát, když to neudělám správně, něco přehlédnu nebo nedodržím správný postup.
Tenhle případ byl přesně takový. Klientka provozovala Shoptet e-shop s bylinnou kosmetikou a wellness pobyty a přišla s jasnou vizí — kompletně novou strukturu menu, přesně podle toho, jak chtěla, aby zákazníci procházeli nabídku. Jenže mezi „mám vizi menu“ a „menu funguje a nic se nerozbije“ je pořádný kus práce, který zvenku vidět není.
Co bylo na stole
Klientka mi poslala novou strukturu menu — přesně danou, položku po položce, sekci po sekci. Moje práce nebyla vymyslet ji, ale porovnat ji s realitou: co z toho už v e-shopu existuje, co chybí, co se jmenuje jinak, než by mělo, a co je naopak v e-shopu navíc a v nové vizi menu vůbec není.
Výsledek porovnání: 16 kategorií, které bylo potřeba vytvořit úplně nově, protože pro ně v e-shopu neexistoval žádný odpovídající protějšek. K tomu desítky existujících kategorií, u kterých bylo potřeba rozhodnout — přejmenovat? přesunout jinam? nechat beze změny? A pár kategorií, které v novém menu vůbec nefigurovaly, ale pořád byly aktivní na webu, často spojené se sezonními akcemi nebo starými kampaněmi.
Proč se tohle nedá udělat najednou
Kdybych to vzala od podlahy — smazat staré, nahodit nové — udělám z e-shopu na pár dní ruinu. Staré URL kategorií mají odkazy z Googlu, z e-mailů, možná z reklam. Zákazník, který si kategorii uložil do záložek, by narazil na chybu 404. Produkty, které jsou teď v jedné kategorii, nesmí na chvíli zmizet úplně odnikud jen proto, že jejich nová kategorie ještě neexistuje.
Takže první pravidlo, které jsem si stanovila hned na začátku: nic se nemaže, jen se skrývá. A druhé pravidlo, ještě důležitější: pořadí kroků rozhoduje o tom, jestli něco spadne, nebo ne.
Postup, který jsem si sepsala — a proč na pořadí záleží
Celou reorganizaci jsem si rozepsala do osmi kroků, v přesném pořadí. Zní to možná jako zbytečná byrokracie u něčeho, co by šlo „prostě udělat“ — ale právě tohle pořadí je to, co dělí hladký přechod od e-shopu plného chyb.
Pár konkrétních pravidel, která z toho vzešla:
- Redirect vždy nastavit dřív, než se změní URL adresa kategorie — jinak vznikne na krátkou dobu chyba 404, kterou uvidí zákazník i Google.
- Produkty musí mít novou kategorii dřív, než se stará skryje — jinak na chvíli „visí ve vzduchu“, nedohledatelné.
- Rodičovská kategorie se musí přejmenovat dřív, než se pod ni přesunou podkategorie — jinak se přesouvá pod něco, co ještě neexistuje pod správným jménem.
Nezáživné čtení, uznávám. Ale přesně tahle posloupnost je důvod, proč po dokončení nikdo z návštěvníků e-shopu nic nepoznal — žádná prázdná stránka, žádný ztracený produkt, žádná rozbitá cesta z Googlu.
Nejsložitější kousek: kategorie podle toho, co zákazníka trápí
Jedna sekce menu byla postavená jinak než zbytek — ne podle typu produktu (kosmetika, potraviny, doplňky), ale podle toho, co zákazníka aktuálně trápí — spánek, imunita, hormonální rovnováha a podobně. Z jedenácti takových podkategorií jich jedenáct už v e-shopu existovalo, jen byly zavěšené jinde ve struktuře. Stačilo je přesunout pod nového, přejmenovaného rodiče. Dvě další v e-shopu vůbec nebyly a musely vzniknout od nuly. K tomu bylo pod starým rodičem ještě přes deset dalších podkategorií, které v nové vizi menu vůbec nefigurovaly. Ty jsem nesmazala — jen zůstaly skryté, pro případ, že by se k nim klientka chtěla ještě vrátit.
Kdy je správné rozhodnutí nic neměnit
Tohle je možná nejdůležitější poučení z celé zakázky, a je trochu proti instinktu: u některých kategorií bylo lákavé „sjednotit“ adresu URL s ostatními, aby to vypadalo čistěji a konzistentněji. U několika konkrétních kategorií jsem se ale rozhodla adresu nezměnit — i když by nová verze byla hezčí — protože už měla svoji historii ve vyhledávačích a změna by přinesla jen riziko ztráty pozice, bez skutečného přínosu.
Je to malé rozhodnutí, které se nikde neukáže jako „úspěch“ v žádném reportu. Ale je to přesně ten typ rozhodování, kde se pozná rozdíl mezi „udělat to rychle“ a „udělat to tak, aby to fungovalo i za rok“.
Co z toho zbylo na konci
16 nových kategorií na svém místě. Desítky přesunutých a přejmenovaných. Sada 301 přesměrování, která zajišťuje, že žádný starý odkaz nikam nespadne. A menu, které teď odpovídá přesně tomu, jak si klientka přála, aby zákazníci její nabídku objevovali — bez toho, aby cokoliv z toho, co fungovalo předtím, přestalo fungovat.
Ta zadní brzda z úvodu, ten děsivý scénář, co se stane, když něco přehlédnu — přesně kvůli němu vzniklo těch osm kroků a to pravidlo „nic nemazat“. Není to o tom nemít strach udělat chybu. Je to o tom mít systém, díky kterému se ta chyba nestane.
Chystáte podobnou reorganizaci a nejste si jistí, kde by to mohlo prasknout? Napište mi, ráda se na to podívám.